Záměsová voda do betonu
Podle norem pro přípravu betonu – ČSN EN 206-2, je všechna voda, která je v souladu s požadavky ČSN EN 1008 vhodná. Záměsová voda podléhá nejen normám, ale rovněž se provádí v některých případech odběry vzorků, zkoušení a posuzování vhodnosti vody a to včetně vody, která je získaná při recyklaci v betonárce jako záměsová voda do betonu.
Klasifikace typů vody pro použití záměsové vody
- Pitná – dá se použít bez zkoušení.
- Voda získaná při recyklaci v betonárně – je nutné ověřit použitelnost, voda se dostává do jímek z oplachů autodomíchávačů, výplachů míchaček atd.
- Povrchová, podzemní a odpadní průmyslová voda – opět je nutné ověřit použivatelnost.
- Brakická (poloslaná) a mořská voda – může se použít do betonu bez výztuže, obecně není vhodná pro výrobu betonu a předpjatého betonu.
- Splašková voda – není v žádném případě vhodná do betonu.
Voda má v čerstvém betonu tři základní funkce
- Spolupodílí se na správné a odpovídající hydrataci.
- Ovlivňuje zpracovatelnost čerstvého betonu.
- Slouží dále i k ošetřování betonu po dobu nezbytně nutnou k nabytí potřebných fyzikálně- matematických charakteristik.
Beton má další důležitou složku, kterou je cement a právě ten ve spojení s vodou nastartuje chemickou reakci, která se nazývá hydratace. Z tohoto důvodu začíná beton po několika desítkách minut tuhnout a tvrdnout. Minimální potřeba vody pro tuto hydrataci je zhruba 25 % – 35% z hmotnosti cementu. Vyšší dávka vody zlepší sice zpracovatelnost, ale pro beton to nemusí mít příznivý dopad.
- Ve ztvrdlém betonu může být poté větší množství pórů a kapilár.
- Beton bude mít výrazně nižší pevnost.
- Nebude tolik odolný vůči vlivům prostředí.
Problém může nastat i při velmi malé dávce vody, kdy vznikne hutný ztvrdlý beton. Dalo by se shrnout, že množství vody ovlivní i konečné vlastnosti betonu a to je odolnost a pevnost.
