Vodostavební beton bývá označován také jako beton vodonepropustný nebo vodotěsný.
Toto označení ale není zcela přesné, ve všech případech jde shodně o beton s definovanou maximální hloubkou průsaku dle ČSN EN 206.
Vodostavební beton bývá označován také jako beton vodonepropustný nebo vodotěsný.
Toto označení ale není zcela přesné, ve všech případech jde shodně o beton s definovanou maximální hloubkou průsaku dle ČSN EN 206.
Jako vodostavební je označován takový beton, jehož maximální hloubka průsaku je menší než 50 mm, u některých speciálních typů betonu jen 20 mm. Tyto hodnoty průsaků jsou definovány stupněm vlivu prostředí a v určitých případech je může projektant, případně statik, ještě zpřísnit.
Konstrukce z vodostavebního betonu mohou čelit podzemní vodě a zemní vlhkosti. Vodostavební betony se proto využívají pro realizaci tzv. bílých van, neboli podzemních částí objektů, například suterénů a sklepních prostor, kde při splnění dalších podmínek snižují riziko zatékání do domu.
Vodostavební beton je navrhován zejména pro konstrukce, které jsou dlouhodobě jednostranně vystaveny vodnímu tlaku. Jde tedy především o vodní díla, jako jsou vodojemy a přehrady, hráze, jezy, úpravny vody a čistírny odpadních vod.
Receptury vodostavebních betonů jsou upraveny s ohledem na snížení rizika vzniku trhlin, které nepříznivě ovlivňují vodotěsnost konstrukce. Vodostavební betony jsou zpravidla navrhovány ve vyšších stupních konzistence, což umožní velmi dobré probetonování konstrukce a správné zafixování těsnicích prvků ve spárách.
Předpokladem vodonepropustnosti konstrukce je kromě vhodné receptury betonu také správné navržení a provedení konstrukce, prostupů a spár, zásadní je i způsob ukládání a následné ošetřování betonu.