Třídy pohledového betonu

Pokud by se měl určit hlavní znak pohledového betonu, tak by to byla rozhodně estetika. Může se jednat o nezakrytou betonovou plochu, ale také celou konstrukci. Další specifické normy pro tento druh betonu nejsou a rovněž to platí i pro normy.

Samotný pohledový beton může mít hladkou, ale rovněž i drsnou sktrukturu, dají se použít různé betonové směsi, dokonce způsoby výroby nebo lze zvolit i různé barvy. O tomto výsledném vzhledu rozhoduje především architekt. V současné moderní architektuře se tento beton vystavuje pohledu záměrně a pro různé betonové povrchy existují i různá kritéria a vzhledové vlastnosti. Vzhled povrchu betonu je ovšem vždy ovlivněn použitím pláštěm bednění, složením betonu, odbedňovacím prostředkem a i jeho zpracováním.

Česká betonářská společnost vydala v roce 2018 Technická pravidla pro pohledový beton – ČBS 03. Podle nich se pohledový beton definuje jako viditelný povrch monolitické betonové konstrukce, ale rovněž i betonového dílce. U nich je následně požadován specifický a definovaný vzhled. Pod tím si lze představit soubor viditelných znaků, což je geometrický tvar, struktura, textura povrchu a barva. Typickým příkladem pohledového betonu je např. jedna z referenčních staveb – Multifunkční aula Gong v Ostravě.

Podle nároků na vzhled jsou betonové plochy z pohledového betonu rozděleny do pěti tříd:

• PB0 - lze použít na betonové plochy bez zvláštních požadavků
• PB1 - zde není nutné mít na betonové plochy vysoké požadavky na vzhled, beton se dá využít na garáže, sklepy, opěrné zdi atd.
• PB2 - v tomto případě je ideální na betonové plochy s vyššími požadavky na vzhled
• PB3 - určen pro betonové plochy s velmi vysokými požadavky na vzhled, může se jednat o exponované fasády, kulturní stavby atd.
• PBS - ideální pro architektonicky exponované plochy zvláštního významu, velmi spolehlivý pro reprezentativní stavby

Všeobecně platí, že kvalitu pohledových betonů ovlivňuje z 20 % složení směsi a z 80 % kvalita bednění. Dále je důležitý i použitý separační prostředek, poté jakým způsobem dochází k ukládání směsi do bednění a samozřejmě kvalitní, rovnoměrné vibrování ukládané směsi.