Betonářská ocel

Beton a ocel mají perfektní vlastnosti, díky kterým se vzájemně podporují a vytváří tak jeden pevný celek. Mají odlišné vlastnosti, a přesto díky velmi podobné délkové teplotní roztažnosti, jsou v souhře. Tam kde beton nestačí, tam mu ocel pomůže a na druhou stranu, on ji bude chránit před korozí a odvede těžší práci. Betonářská ocel neboli výztuž je známá jako roxor, což není její správné označení, ale spíše lidový název. Pokud bude zalitá v betonu, tak se v podstatě vytvoří železobeton. A s ním se setkáte na všech stavbách. Železobetonové skelety by totiž bez betonářské výztuže neměly takovou pevnost a v podstatě by bylo v ohrožení mnoho současných budov.

Výztužné oceli

Výztuž betonářská se vyrábí v různých tvarech a materiál odpovídá normě DIN 488.

• Ocelové výztužné tyče různých průměrů i délek.
• Svařované sítě, které jsou tvořeny ze soustavy podélných a příčných prutů a vzájemně jsou spojeny svařováním.
• Mřížoviny jsou dalším výztužným prvkem podélného tvaru, který je tvořený dvěma nebo několika málo podélnými vložkami a řadou příčných vložek, opět jsou k sobě připevněny pevnými sváry.
• Výztužná kostra, která může být vázaná nebo svařovaná. Je vhodná na vyztužení celého nebo i jen částečného konstrukčního prvku.
• Výztuž tuhá tvořená z ocelových válcovaných nosníků. Zde je nutné přihlížet při výpočtu i k jejich tuhosti.
• Výztuž předpínací, která se definuje jako výztuž vyvozující předpětí v betonu. A to již samo napovídá tomu, že se používá výhradně pro vyztužení konstrukcí z předpjatého betonu.

Betonářská ocel ve srovnání s betonem má mnohonásobně větší pevnost. Zajímavé je to, že má stejnou pevnost v tlaku i tahu, která se pohybuje v rozmezí od 350 MPa a to až do 600 MPa. Tato betonářská výztuž se využívá ve všech nosných betonových prvcích, jako jsou překlady, trámy, stropní a základové desky, dále pásy, věnce, stěny, sloupy, mostové nosníky, balkóny a mnohé další.